Děj Warcaftu.

Příběh warcraftu, rozděleno na části 1.2. válka, Konec 3. války:

První a Druhá válka

Historie pádu Azerothu

...jak ji vyprávěla Matriacha z Tirisfalu.

Mé jméno je Aegwyn, a po více jak tisíc let jsem procházela říšemi tohoto světa a snažila jsem se chránit lid těchto zemí proti duchovním silám Velkého Temna. Viděla jsem mohutné říše vznikat, i upadat. Stala jsem se svědkem umírání těch nejlepších, i těch z nejhlubší spodiny, aby se tak potvrdil lidský úděl. Jen nedávno jsem byla zatažena, bohužel, do záležitostí lidí. Po nekonečné věky bylo posláním mého Řádu skýtat ochranu a přístřeší smrtelníkům před Velkým Temnem, před hmatatelným, hnusným zlem ukrytým v jeho hlubinách. Abychom mohli bojovat s temnými silami Podsvětí, byli jsme vybaveni poměrně velkou mocí, a dlouhověkostí srovnatelnou s prastarými Elfy. S takovou mocí na nás dolehlo jedno břímě - Strážce se nesmí míchat do záležitostí lidí, pokud se nenavrší čas, a musí být zvolen nástupce, a roucho Strážce přechází na dalšího. Tak jsem i udělala - já, Aegwyn, poslední Strážce Řádu Tirisfalu - usoudila jsem, že můj čas nadešel. Čtyřicet dva zim uplynulo od chvíle, kdy jsem přišla do království Azeroth hledat Kouzelníka Nielase Arana. Byl tím, kterému jsem hodlala předat svou moc. Nielas byl výjimečně talentovaný v jednoduché zaklínací magii lidí, a já věřila, že by byl vhodným ze smrtelníků, aby se stal otcem mého dítěte... a tím se také stal... Dala jsem život chlapci, který byl pojmenován Medivh - "Držitel Tajemství" v pradávném jazyku Elfů - na podzim roku 559. Přenesla jsem na něj všechny mé znalosti a sílu, uhnízdily se hluboko v jeho nitru, aby se projevily v čase jeho dospělosti. Věřila jsem, že moje poslání na tomto světě je u konce, a o mého syna se budou dobře starat Nielasovi lidé, a proto jsem odešla pláněmi času, abych vyčkala svého konce. Přesto jsem zdáli stále sledovala svého syna, většinu jeho mládí. Byla jsem si jistá, že hluboce zakořeněné dobro Tirisfalu mu bude průvodcem v rozhodnutích, bude zahřívat jeho srdce a mysl, aby se stal hodným poslání Strážce, které bylo, jak jsem doufala, jeho osudem. V předvečer jeho třináctých narozenin se síly, uvězněné v nitru mého syna, začaly probouzet. Nebyl schopen náhle se vyrovnat s těmi mocnými, kosmickými silami, a utrpěl těžký psychický šok. Byl vyléčen dobrými Kleriky z Northshire. Převezli chlapce do jejich posvátného Opatství, a šest let starali o jeho tělo v kómatu. Náhle se Medivh vzpamatoval ze spánku, a zdálo se, že plně ovládá všechny své schopnosti a síly. Věděla jsem však, že pod maskou důvěřivosti až povýšenosti se skrývá zlo a prohnilost. Moudrost a síla, které dostal do kolébky, se proměnily pod vlivem Podsvětí, zkazily Lidskou část jeho duše, a navždy ho zaprodaly zlu. Až do chvíle, kdy se první vlna příšer známých jako Orkové prodrala temnou škvírou, jsem si neuvědomila, jak neuvěřitelně nebezpečný se můj syn může stát. S mistrovstvím v ovládání temných sil, které každým okamžikem narůstalo, rozhodl se Medivh vyzkoušet své schopnosti ovládat svět kolem sebe. Ponořil se do zakázaných umění Nekromancie, a začal rozplétat záhady života a smrti. dal se do spolku s Démony z hlubin, jejich sil použil k posílení svých vlastních schopností. Jeho hlad po moci byl stále větší, s každým sebemenším úspěchem se nořil hlouběji do hlubiny šílenství. Cestoval daleko astrálními prostory, objevoval nekonečná tajemství Velkého Temna. Tehdy, uprostřed vířícího chaosu halucinací, Medivh poprvé narazil na svět ukrytý za naším světem, a byl uchvácen pohledem na ta zvrácená, vražedná místa. Konečně nalezl nástroj, který tak dlouho hledal...

Cžádostivosti po úplném ovládnutí země Azeroth použil Medivh znalostí, které mu svěřil Řád Tirisfalu, a uzavřel dohodu s Gul`danem Čarodějem - nejmocnějším vladařem temnot, rudého světa, který se míhal Medivhovými vidinami. Dorozumívaje se pomocí vidin v hlubokém transu a astrálními projekcemi, sdělil Medivh Gul`danovi vše o prastaré hrobce ztracené v severním moři, která obsahuje moc nepředstavitelné síly. Do téhle hrobky jsem zahnala starého Pána Démonů Sargerase po dlouhé a vyčerpávající bitvě před osmi set lety. Ani já však již nedovedu říci, zda v té kobce zůstala uvězněna všechna Sargerasova moc. Vyhlídka nezměrné moci získaná od pravého vládce podsvětí byla dostatečnou záminkou, aby nenasytný Gul`dan souhlasil s Medivhovou nabídkou.

Medivh souhlasil s tím, že zjistí místo, kde spočívá Hrobka Sargerasova, stejně jako pomůže dobít celý svět. Na výměnu za tento dárek vyžaduje Medivh úplné zničení jediné síly, která je schopná vzdorovat jeho snahám o pohlcení veškeré moci - velkého Království Azeroth. A tak v roce 583 byla otevřena první Medivhova nadpřirozená brána, Portál, která otevřela prostor mezi světem Azeroth a rudým světem Orků. I když se čas mého konce přiblížil, odcestovala jsem do Medivhovy mystické věže, abych s ním pohovořila a pokusila se ho odradit od činů, které povedou jistě k jeho vlastní záhubě. Moc, která jednou patřila Tirisfalu, se v něm zcela převrátila a mé prosby se rozplynuly v niveč. Zápasila jsem celou silou, která ještě zbyla v mém zesláblém těle, ale většinu svých sil jsem mu kdysi dávno předala, a tak jsem byla lehce poražena a odstraněna z jeho dohledu.

Příchod Gul`dana a Válečného Velitele Hordy Blackhanda zahájil válku, která rozervala říši Azeroth vedví na téměř pět let. Jednou bohaté země království byly srovnány se zemí a nelítostné armády Orků zanechaly jen půdu ležící ladem. Přes všechnu svou dovednost a lstivost se Medivh nedožil toho, aby viděl dozrávat své plány. Můj syn byl zabit nájezdní jednotkou vojáků z Azerothu, která se probojovala do jeho věže a zavraždila ho ve stejné místnosti, kde se poprvé setkal s představiteli Hordy. Dokonce i velký Válečný Velitel Blackhand byl zničen, když se přiblížil konečnému vítězství, zrazen svým služebníkem Obrem Doomhammerem.
Největší ztrátou národa Azerothu bylo, když Král Llane, jejich laskavý a spravedlivý vládce, padl, když byl hrad Stormwind Keep přemožen a zničen Hordou Orků. Jen velení udatného Anduina Lothara, bludného Rytíře z Bratrstva Koně, válečného hrdiny, zajistilo těm, kteří z Azerothu přežili, útěk z jejich decimované domoviny s holým životem.

I když Medivh a jeho zlí magikové odešli, Portál stále převáděl každým dnem stovky Orků do zemí Humanů. Po smrti Blackhanda převzal rychle velení nad klanem z Blackrocku - nejmocnější silou v Azerothu - Orgrim. Zatímco ostatní usilovali o nadvládu nad zbytky klanů, Gul`dan, známý Čaroděj a velitel klanu Stormreaver, prý začal shromažďovat velké loďstvo, aby pro sebe našel legendární Hrobku Sargerase. Rend a Maim, barbarští synové Blackhanda, si také zajistili mezi Orky značnou moc, a doufali, že se zmocní konečné vlády nad Hordou, bez hrozného Doomhammera. Ačkoli se ostatní vládnoucí kliky stávaly mocnější v chaosu uvnitř Hordy, zdá se jisté, že všechny klany se budou chovat dle Doomhammerových plánů - pronásledovat a zničit uprchlé Humany z Azerothu, kamkoli se pokusí uniknout...

Spoiler:

Aliance Lordaeronu

Když dorazili uprchlíci z Azerothu na břehy Lordaeronu, Král Terenas uspořádal koncil delegátů všech sedmi království, kterým vládl. Když uslyšeli hrozné zvěsti o ničení a masakrech, páchaných Orckými nájezdníky v Azerothu, Lord Správce Anduin Lothar přesvědčil panovníka Lordaeronu vytvořit spojenectví proti té velké hrozbě. Navzdory hádáním a debatám se nakonec lordi dohodli podvolit Lotharovi a Terenasovi, a souhlasili sjednotit své armády pod vedením Lothara samotného. Protože už byly břehy Lordaeronu napadeny malými bandami Orckých záškodníků, našel Lothar silné spojence ve svém dlouholetém příteli, Admirálu Daelinu Proudmooreovi (otci Jane Proudmore) z přímořského království Kul Tiras. Thoras Trollbane, Pán ze Stromgarde, také rychle nabídl svou podporu v nově vytvořené Alianci, protože cítil, že čas slavné bitvy nadchází. Tihle válečníci nezůstali jediní, kteří se připravovali na boj...

Neboť písmo svaté přikazuje, aby ve válce proti zlu bylo použito veškerých sil dobra, Alonsus Faol - Opat teď již zničeného Opatství Nortshire - přesvědčil duchovní představitele Lordaeronu vybavit své kněze a následníky něčím, čím by mohli také bojovat. Tak jako se strážní andělé chopili plamenných mečů, aby zápasili s nebesy, tak museli být svatí mužové připravení k boji s temným přílivem, který se rychle od jihu.

Ze starověkých podzemních komnat Khaz Modanu vzešli Skřítci z Ironforge (Dwarves of Ironforge), oznamující, že Orkové již začali s útokem proti hornatému království. Skřítci nabídli pomoci zbraněmi i geniální technologií Alianci, a ta je na oplátku ujistila, že Orkové budou za každou cenu vyhnáni. Samotářští Elfové ze Silvermoonu, kteří vyšli z temných hvozdů Quel'thalasu, také nabídli své služby Alianci. Jejich magikové, blízce připoutaní k silám země, ukázali, že Orkové již poskvrnili samotnou zem Lordaeronu, jako část svých zlověstných plánů. Nesmyslné předsudky, které po věky rozdělovaly tři rasy, šly nyní stranou, a mezi odvěkými sousedy vznikl pevný svazek. Tento svazek se stal silou, po celé zemi známou jako Aliance. A tak Aliance, armády spojené proti společnému nepříteli, stojí na březích osudu a očekává, co přinese Temný Příliv.

Spoiler:

Horda přichází

...vypráví Gul'dan - člen Šedého koncilu Stínů

Jako živelné síly ničení a destrukce jsme hřměli zeměmi Draenei, devastujíce vše, co jsme byli spatřili. Jediný život jsme neušetřili. Žádné stavení jsme nenechali stát. Jediné stopy, které po nich zůstaly, byly krví prosáklá pole, která obdělávali snad pět tisíc let, a štiplavý zápach požárů našeho slavného vítězství, který strávil těla jejich následníků. Lidé země Draenei byli slabí - skoro si ani nezasloužili námahu našich nájezdníků. Nakonec však i tato jednoduchá vítězství poslouží k udržení nálady mezi mužstvem... Takhle to bylo vždycky s mým rodem. Divoké, brutální sklony mas se dají lehce manipulovat těmi, kteří uchopí skutečnou moc. Moc je ta skutečná síla, která řídí a hýbe strojem na smrt, kterým Horda skutečně je. Ti, kteří si sami sebe představují, jak uchopí takovou moc, pozvedli korouhve svých klanů. Teď, bez společného nepřítele, se i náčelníci Orkských klanů dívají bezmocně jeden na druhého. Touha po ničení, která u těch bláznů převažuje, je hybnou silou Hordy; moc, a jen moc, je ctěná nad všechno ostatní. Jmenuji se Gul`dan - největší ze všech Čarodějů a Zakladatel Sedmého Kruhu Koncilu Stínů. Nikdo nezná temné, žhavé pokušení největší a bezmezné moci lépe, než já. V časech, které uplynuly jako moje mladost, jsem se vzdělával v Orckých kouzlech u kmenových šamanů mého klanu. Můj vrozený talent pro prohlubování mrazivých, záporných energií Pulzujícího Podsvětí mi vynesl uznávané místo mezi ostatními šamany, a věděl jsem, že i Ner`zhul, největší z mých učitelů, začal žárlit na mé schopnosti, které se stále zvětšovaly. Moje ctižádostivost rostla rychleji, než u mých druhů a učitelů, neboť jsem věděl, že jejich rozhled je omezen jejich úctou k zájmům Hordy. Já jsem se o Hordu a o její politiku vůbec nestaral. Vůbec jsem se nestaral o záležitosti světa, který jsme zcela ovládli. Staral jsem se jen o možnost ponořit se do hlubokých tajemství Velkého Tajemna tam Na Druhé Straně. Započal jsem tajná zkoumání energií, daleko za hranicí chápání mých takzvaných učitelů. Právě tehdy jsem objevil bytost nesmírné síly - Démona Kil`jaedena. Bál jsem se té bezcitné příšery. Stát se svědkem jeho přízračné síly bylo vyčerpávající. Ve víření horečnatých snů, do kterých mě zavedl, jsem se dotkl samotné podstaty, která ležela Tam, na druhé straně. Mezi mnou a nezměrnou touhou se vytvořilo pouto - touha ovládat běsnění nadpozemských bouří a octnout se přímo uvnitř zmírajícího jádra hořících sluncí. Pod poručnictvím Kil`jaedena jsem si uvědomil, jak omezený byl můj rozhled. Zvěděl jsem mnoho dosud nevyprávěných historií prastarých ras Démonů a magických dimenzí. Poznal jsem, že existovalo nepočítaně světů, roztroušených v temnotách pod naší oblohou - světů, ke kterým jsem mohl dovést Hordu, a to byla jen jedna z mých báječných schopností. I když jsem se svým lidem zůstával v temném, rudém světě Draenei, brzy jsem se naučil promítnout sám sebe do hlubin Pulzujícího Podsvětí, vlečen až k šílenství našeptávajícím chaosem. I když jsem cítil blízkost smrti, byl jsem neodolatelně vlečen k dalším výletům, až jsem se nakonec zcela odpoutal od mé tělesné schránky, a začal rozumět tomu šeptání. To bylo poprvé, co jsem mluvil se smrtí...

Uctívání dědictví bylo již dlouho jádrem náboženství Orků. Zatímco téměř všichni z Hordy Orků věřili, že naši mrtví předkové nás stráží a odvádějí od hlubin ztracených říší chaosu, věřil jsem, že tyhle představy jsou výsledkem rituálů, a ne okolní reality. Uvnitř Pulsujícího Podsvětí jsem objevil, že duše mrtvých se vznášejí kolem, plují na astrálních váncích mezi jednotlivými světy. Poznal jsem, že drží svou nekonečnou, tichou stráž nad klany v naději, že najdou nějaký způsob, jak uniknout tomu mučení bez života. Věděl jsem, že by tihle duchové mrtvých mohli být užitečným nástrojem pro kohokoli, kdo by je spoutal svou vůlí. Léta míjela. Moje učňovská léta pod Kil`jaedenovým vedením mi dovolila stát se nejmocnějším Čarodějem, jakého klany za posledních mnoho generací poznaly. Zaujal jsem místo respektovaného náčelníka Hordy, ale jako vždy, mezi klany bylo hluboké napětí. Po zničení národa Draenei nezůstalo nic, čím by se mohly ty mohutné válečné bestie nakrmit. Po stoletích násilí a válek jsme nakonec ovládli všechen náš svět. Bez nepřátel, které bychom mohli rozdrtit, bez nových zemí k pokoření, upadly naše klany do stavu čiré anarchie. menší šarvátky mezi klany vedly k otevřeným bitvám a krvavým lázním. Ti náčelníci, kteří se pokusili stáhnout na sebe moc, byli brzy sami masakrováni dravými legiemi sklíčené Hordy. Rychle jsem shromáždil několik Čarodějů, kteří projevili jiskřičku žádosti a odvahy k tomu, aby se pozvedli nad malicherné soupeření klanů. Těm jsem předal poznatky o smrti, zasvětil jsem je do tajných rituálů a zaříkání duchů Pulzujícího Podsvětí. Ti, kteří nebyli schopní prohloubit svou moc, byli zničeni. Po čase byl uzavřen pakt mezi členy našeho kruhu, a temnými duchy, jejichž energii jsme se naučili využívat. Zvykl jsem si, že jsem mezi Čaroději formoval jejich myšlenky, zatímco oni, zahaleni do závoje tajemna, byli netknutí vrtochy krvelačných mas. Tak vznikl Koncil Stínů. V několika krátkých měsících se prosadil Koncil Stínů ve všech důležitých politických záležitostech uvnitř Hordy. Nic se v Hordě neodehrálo, o čem bychom nezvěděli, a mnoho událostí jsme sami naplánovali - tak chytře jsme se vloudili, že ani náčelníci klanů nezpozorovali naše manipulace. Než uběhlo půl roku, dosáhli jsme téměř úplné kontroly nad veškerým děním v Hordě. Teď, za všemi našimi tajnými machinacemi, se začal zjevovat tichý a zlověstný stín Démona Kil`jaedena. Abych přispěl k rozvoji našich magických zdrojů, otevřel jsem novou školu magických disciplín, známých jako Nekromancie. Začali jsme s výukou mladých Čarodějů v temných záhadách života a smrti. A znovu s přispěním Démona Kil`jaedena, se tihle Nekrolyté přenesli do temných zákoutí, aby zde čerpali dostatek sil, a mohli rozhýbat a ovládat těla právě zemřelých. Každé vítězství - každý úspěch - mě vyplňoval prázdnem, které jsem nedokázal vyplnit. Začal jsem si uvědomovat, že Koncil Stínů může sloužit mým záměrům jen do určitých hranic, a pak již budu potřebovat mocnější sílu, abych se stal tím pravým hlasatelem našich osudů.

Spoiler:

Ovládnutí sil - Medivh a Blackhand

...vypráví Gul'dan - člen Šedého koncilu Stínů

Událostí uvnitř Hordy běžely dobře. I když Koncil Stínů sjednotil bojující klany příslibem úniku z tohoto umírajícího světa, věděl jsem, že tenhle nový pořádek - stejně jako předchozí válka proti zemi Draenei - by znamenal jen krátký odpočinek, pokud nenajdu nové země, které by byly Orky pokořeny. Moje rozjímání v téhle věci bylo jedné pozdní noci porušeno, když jsem zaslechl výkřiky z Věže Čarodějů. Přispěchal jsem tam, abych našel mnoho učňů v hlubokém tranzu, a s tvářemi pokroucenými maskami bolesti. Čarodějové, kterých jsem se vyptával na podrobnosti, mi mohli říci jen to, že náhle pocítili nevysvětlitelnou přítomnost něčeho ve svých snech. Vrátil jsem se do své Pevnosti, hluboce zmaten skutečností, že cokoliv bylo to, co se pokoušelo spojit se s Čaroději, neučinilo žádný pokus spojit se se mnou. Vyhledal jsem v tom směru radu Kil`jaedenovu. Také se ho ta síla dotkla - síla rozdílná ode všech, které kdykoli před tím pocítil. Ať již to byla představa síly tak hrůzyplné, že ten zhoubný Démon pocítil skutečný strach, nebo moje vlastní znepokojení - prostě jsem utekl, bez cíle jsem bloudil Pulsujícím Podsvětím, po dlouhou chvíli, kterou jsem vnímal jako věčnost. Právě během mého horečného útěku se se mnou konečně spojila ta Přítomnost. Vyzařovala nevýslovnou sílu, ale přitom postrádala bezcitné ovládaní, jak jsem byl zvyklý u Kil`jaedena. Mé smysly se zdály převzít kontrolu nad tou hrůzou, která mě zaplavovala, a má mysl začala opět spekulovat a hledat příčinu. Věděl jsem, že pokud budu moci předvídat přání té moci, lhostejno jak mocné, budu ji moci použít pro své vlastní cíle. Ta Přítomnost se konečně prohlásila jako Medivh, kouzelník z nějakého vzdáleného a odlehlého světa. Komunikovali jsme spolu ne slovy, ale spojováním našich myslí. Jeho mysl se zdála nespoutaná, ale jeho myšlenky proudily tak svižně, že jen s obtížemi jsem cokoli chápal. Každopádně jsem poznal, že mě zkouší - zjišťuje stále více a více o Orcích a jejich magii. Já jsem naopak nemohl pochopit více o něm a jeho světě, a tak jsem s ním brzy přerušil kontakt. Vyhledal jsem rady Kil`jaedena, ale odmítl odpovědět na má zaklínadla. Pocítil jsem, že opustil své žáky prostě proto, že se obává toho Medivha. Opět jsem zapochyboval o mých schopnostech. Mohu soupeřit s bytostí, která dovede zastrašit mého vlastního učitele? Pokračoval jsem v bloudění po Pulsujícím Podsvětí několik dalších týdnů, stejně jsem ale nebyl schopen zapomenout na to znepokojení, které mě přinutilo pochybovat o sobě samém. Pak, jedné noci, se v mých snech zjevil Medivh...

"Bojíš se mě, proto mi nerozumíš. Podívej se na můj svět a porozuměj svému strachu. Pak se již nebudeš bát". Nebyl jsem schopen vzdorovat tomu, co následovalo

... neplodné pouště...

... temné bažiny, formující život...

... nekonečná pole smaragdových pastvin...

... lesy skvělých stromů...

... obdělané lány bohaté úrodou ...

... vesnice hrdých, silných lidí...

Představy přicházely, zazářily příliš krátce na to, abych je pochopil. A pak... cosi. Plovoucí obraz, který zanechával v mém nitru zmatek...

... pohřbeny hluboko v oceánu; temné ruiny, stále ale dýchající...

... stále pulzující krví samotné země...

... pradávná síla...

... pradávná a hrůzná...

Probral jsem se. Přivítal jsem procitnutí, a věděl jsem, že můj sen byl skutečný. Medivh mi ukázal zázraky svého světa, vědouce, že Horda nebude uspokojena, pokud ten svět nebude náš...
Setkal jsem se se členy Koncilu Stínů, abych s nimi prodiskutoval vize z mých snů. Ač proběhla dlouhá debata o opravdových cílech Medivhových, informoval jsem Koncil Stínů, že cesta úniku z našeho světa bude brzy na dosah. Použil bych pomoc Medivhovu k vytvoření cesty do jeho světa, abychom pak mohli podrobit jeho rasu, jak jsme již dříve učinili všem, se kterými jsme se setkali. Medivh se zjevil i mnoha dalším Čarodějům s vyobrazeními nového plodného světa, a dohodli jsme se, že si ponecháme obsah těchto nevyzpytatelných vidin pro sebe. Čarodějové mimo Koncil Stínů, kteří byli obdařeni vidinami, byli zabiti; pokud by se totiž prozradila tajemství dříve, než budou dokončeny přípravy, Horda by se rozpadla. Týdny míjely bez toho, aby se Medivh ohlásil. Mé pokusy o spojení nepřinášely ovoce. Bylo to, jakoby smazal veškeré své stopy z Pulsujícího Podsvětí. Někteří členové Koncilu již ztráceli naději, že se kouzelník někdy vrátí.

... A pak se objevila puklina...

Trvalo poměrně dlouho, než se podařilo puklinu rozšířit natolik, aby mohla projít velká jednotka Orků. První vyzvědači se vrátili z druhé strany úplně šílení nad tím, co tam spatřili. Tyhle první neúspěchy nás neodstrašily, a následující výpravy potvrdily, že tamten svět, na druhé straně pukliny, je podobný tomu, co jsme si pamatovali z vidin. Spojenými silami Čarodějů Hordy a Koncilu Stínů jsme mohli záhadnou puklinu rozšířit natolik, že vznikl Portál. Portálem proudily velké skupiny Orků na druhou stranu, do neznámých zemí. Na druhé straně jsme pak rychle postavili malé předsunuté hlídkové opevnění, a vyzvědači Orků byli vysláni na průzkum okolních oblastí. Agenti Koncilu Stínů hlásili, že obyvatelé toho světa se nazývají Lidé, Humani, a jejich země je známa jako Azeroth. Shledali jsme tu rasu jako slabou, obdělávající svá pole v míru. Obával jsem se, že nebudou dostatečnou výzvou pro nás, jak to bylo u národa Draenei, a neudrží dlouho na uzdě žádostivost válečné mašinerie Orků. Náčelníci klanů, okamžitě rozechvělí touhou po krvi a válce, souhlasili, že čas tohoto umírajícího světa vypršel, a začali si činit nárok na zemi Azeroth. Pokud Koncil Stínů podrobně sledoval činnost Hordy, masy vzhlížely ke svým náčelníkům jako ke svým vedoucím. Z nich povstali dva, kteří byli velice ctěni a obáváni ostatními klany - Cho`gall, Ogre-Mag z klanu Twilight`s Hammer, a Kilrogg Deadeye z klanu Bleeding Hollow. Tito dva náčelníci měli dovézt Hordu k rychlému a krutému vítězství nad Humany. A tak, jak se Horda postupně prodrala puklinou do Azerothu, Cho`gall a Kilrogg začali plánovat útok proti lidské pevnosti Stormwind. Útok proti Stormwindu byl katastrofou. Naše armády, očekávající chabý odpor, přímo táhly na nepřátelskou pevnost. Lidští vojáci překvapivě vzdorovali našim silám. Pak vypustili bojovníky, jedoucí na bestiích ze svalů a šlach, a ti zdevastovali naše jednotky. Humani přinutili naše jednotky k ústupu do močálů obklopujících naši předsunutou pevnost a Portál, vyvolávajících mlhy a stíny, kam jsme se mohli ukrýt. Tahle rozhodující a pokořující porážka uvrhla Hordu do chaosu. Cho`gall a Kil`rogg jeden druhého obviňovali z neschopnosti, vedoucí k porážce, a Orkové se rychle rozpadli na frakce, které podporovaly oba náčelníky. Koncil Stínů překotně hledal lék na to násilí, které zákonitě muselo následovat, ale vrtkavá povaha Orků ztěžovala rozumnou argumentaci. Uvědomil jsem si, že Horda potřebuje silného vůdce, který sjednotí klany pod své vedení - a tak ho i udrží. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o muži jménem Blackhand the Destroyer, Ničitel Černá Ruka... Blackhand, náčelník mladého klanu Blackrock, Jezdec v Sythegore Arm, byl ctěn většinou Orků uvnitř Hordy. Navíc byl velice ctižádostivý, což ho činilo lehce úplatného. S pomocí Koncilu Stínů jsem vyzvedl dychtivého Blackhanda na trůn Válečného Vládce. Blackhand byl nemilosrdný diktátor, který vdechoval úctu a teror svých bojovníků. Pokud se jemu a ostatním náčelníkům shromážděná Horda podvolila, byl jsem to já, kdo diktoval Blackhandovu politiku vydíráním a podplácením. Blackhandovým povýšením na Válečného Vládce byl v Hordě nastolen pořádek. Znovu mě navštívily Medivhovy vize, a zdálo se, že lépe ovládá své síly, ale méně ovládá svou mysl. Žádal Hordu, aby zničila říši Azeroth, a aby se stal vládcem svého lidu, nabízel mi Medivh všechny druhy pokladů a cetek. Ujistil jsem ho, že jeho svět jsme měli na dosah, a že nic Hordě nebrání, aby splnila jeho prosbu. Jeho tvář zkroutil zlý škleb, když mi ukázal výjevy z prastaré hrobky, na které bylo vytesáno jméno Pána Démonů Sargerase. Sargerasova Hrobka! Pán Démonů, který učil mého vlastního učitele Kil`jaedena, byl pohřben pod tím malým, patetickým světem! Bylo dáno, aby osud spočinul na mých vlastních bedrech, protože mi Kil`jaeden řekl, že ztracená Hrobka obsahuje absolutní moc - dost na to, aby se každý, kdo ji ovládne, stane zaživa bohem. Medivh zaručil, že mi prozradí umístění Hrobky, když přinutím Hordu, aby zničila jeho nepřátele...

... a tak Horda Orků rozpoutala válku proti říši Azerot

Vzestup Hordy

...vypráví Gul'dan - člen Šedého koncilu Stínů

Vzali jsme země Azerothu Humanům, srovnali jsme se zemí vše, co jsme našli. Můj osobní vrah, Garona Poloviční Ork, popravil Krále Llanea, vládce Azerothu, a přinesl mi jeho srdce. I když Horda ovládla Azeroth a ty patetické červy, kteří ji bránili, mé vlastní plány byly zle pokaženy. Malá banda lidských bojovníků dobyla Medivhovu Věž, a zatáhla čaroděje do přímého boje. Když bylo jeho tělo rozsekáno a rozpolceno meči Azerothu, Medivh začal vysílat telepatické vlny bolesti astrální vrstvou, a ty vlny rozbíjely i mou báječnou obranu. Pokusil jsem se proniknout do jeho mysli a získat přímo tam umístění Hrobky. Než jsem však zjistil to místo, Medivh byl Azerothiany zabit. Když jsem byl uvnitř jeho mysli právě v okamžiku jeho dočasné smrti, dostal jsem těžký psychický šok a upadl jsem do katatonického stavu. Po týdny jsem spal, jako mrtvý, úzkostlivě strážen svými Čaroději. Když jsem se konečně probral, zaznamenal jsem posun v rozdělení sil uvnitř Hordy. Blackhand byl zabit. Bez mých zaříkadel a rad , která mu pomáhala, Blackhand se stal kořistí překvapivého útoku, který poslal jeden z jeho nejsilnějších a nejdůvěryhodnějších generálů - Orgrim Doomhammer. Orgrim rychle uspořádal síly uvnitř Hordy, omlouvaje zavraždění Blackhanda zabezpečením falešného svědectví, které podepřelo jeho názor na neschopnost Destroyera jako Válečného Vládce. Zdálo se, že mi osud uštědřil tvrdou ránu. Orgrim se rozhodl odhalit vnitřní mechanismus Hordy, a nezůstal kámen na kameni. Nakonec jeho zvědové chytili i mou služku Garonu, a podrobili ji intenzivnímu, nesmírně bolestivému mučení, až přiznala existenci a sídlo Koncilu Stínů. Byla slabší, než jsem předpokládal. Doomhammer, podezíraje Koncil Stínů, že znamená určité ohrožení pro jeho ovládání Hordy, vedl své Vlčí Jezdce (Wolfriders) k překvapivému útoku na moji Citadelu, blízko ruin Stormwind Keep. Čaroději, zaskočeni a nepřipravení Orgrimovým útokem, podrželi Hordu tak dlouho, dokud jim vydržela jejich kouzla. Neměli však čas na odpočinek a načerpání energie, takže nakonec padli pod zlobou Orgrimovou. Nakonec Doomhammer zvítězil. Všichni Čarodějové, kteří přežili, byli upáleni jako zrádci Hordy. Veřejná poprava byla efektní, oslabila moji pozici, a posílila jeho... Byl jsem předveden před Orgrima a dlouho vyslýchán o mých aktivitách v Koncilu Stínů. Byl jsme velice oslaben šokem z Medivhovy smrti, a také jsem spotřeboval energii na proběhlou bitvu, takže jsem se ocitl v pozici, že jsem pro Válečného Vůdce nepředstavoval žádnou hrozbu. Orgrim mi jasně vysvětlil, že Hordu ovládá on, a že se nenechá tak lehce zviklat, jako jeho předchůdci. Záblesk v očích a zbraň po boku jasně hovořily o jeho záměrech, ale já jsem se nenechal tak lehce porazit. I když by měl nyní výhodu, připomenul jsem mu, že se smrtí Čarodějů jsem jedině já zůstal jako poslední pravý Čaroděj v Hordě. Orgrim, drzý po svém vítězství, přiznal, že bych možná mohl být užitečný, a souhlasil, abych zůstal naživu - s jeho milostivým svolením. Tiše jsem si řekl, že si jednou vezme tato slova do hrobu. I když se jeho podezření vůči mně nikdy pořádně nerozptýlilo, podařilo se mi přesvědčit Válečného Vůdce, že Jezdci se připravují spojit se se syny Blackhandovými v povstání proti němu. I když bylo toto tvrzení nepravdivé, Orgrim již podezíral Renda a Maima, a tak rozpustil většinu Vlčích Jezdců, rozeslal je do různých druhů jednotek Gruntů. Abych demonstroval svoji 'loajalitu' Orgrimovi a Hordě, slíbil jsem stvořit ducha nemrtvých jezdců, kteří by byli zcela věrní přímo jemu. I když mi Doomhammer ne zcela důvěřoval, byla tato představa natolik lákavá, že mi bylo dovoleno ustoupit do ústraní, abych měl klid na stvoření takové jednotky. Přes pomoc mých Nekrolytů jsem byl neúspěšný při snaze vytvořit nesmrtelnou jednotku. Neúspěch a oslabení bylo vše, co mi ti přisluhovači nabídli, pokud jsem neucítil, že jejich duch by chtěl - ale jejich těla selhala. Zaříkával jsem je na velkém oltáři, postaveném ze dřeva Železných Stromů a Černého Kořene, kde jsem na vrcholu temných zaklínadel vydoloval živou sílu z každého z nich. V krvavém probuzení po své exekuci mi Nekrolyté mohli oživit můj výtvor, skvělého nesmrtelného služebníka. Použil jsem posledních zbytků toho, co jsem ještě v Hordě ovládal, abych získal mnoho dlouho mrtvých těl padlých Rytířů z Azerothu. Do těch pokroucených a rozkládajících se schránek jsem vdechl esenci těch skvělejších z Koncilu Stínů, kteří si přáli návrat do říše smrtelníků, aby poznovu šířili pomstu a zkázu. Vybavil jsem každého z temných jezdců skvostným žezlem, pomocí kterého lze lépe soustředit nadpozemské síly, kterými budou vládnout. Do těch zdobených klenotů jsem uvěznil syrová, nekromantická kouzla čerstvě zabitých Nekrolytů. Tak se zrodili Rytíři Smrti. Orgrim Doomhammer byl Rytíři Smrti potěšen. I když duch Koncilu Stínů mi zůstával věrný, předstírali Rytíři věrnost Válečnému Vůdci. Orgrim byl natolik spokojený se splněním mého slibu, že mi dovolil věnovat se svým vlastním záležitostem. Budu trpělivý a vyčkám svého času, předstíraje, že jsem věrný služebník, dokud se čas nenaplní, a neukážu tomu sebevědomému, divokému povýšenci, kdo z nás je mocnější. Mé plány na odhalení Sargerasovy Hrobky stále zůstávají. Shromáždil jsem klan Stormreaver ke své podpoře, až uzraje vhodná doba k útoku proti Orgrimovi, pro jeho drzé zločiny proti mně... Ten den se blíží - a Doomhammer nemůže tušit, jaké utrpení ho čeká, neboť Já se jmenuji Gul'dan... Jsem převtělení temnoty. Nikdo se mi nebude protivit.

Konec Třetí války

...Objasnění údalostí, které se udály po skončení Warcraft III The Frozen throne...

Lidé

Lordaeronská království utrpěla ve Třetí válce skoro nejvíce ze všech členů Aliance, neboť většinu lidské populace v Lordaeronu zachvátil strašný Mor, který obyvatelstvo přeměnil na Nemrtvé. Jediní kdo unikli této strašné nákaze a armádě Pohromy byla Jaina Proudmoore a malá část armády lordaeronské armády, která se usadila v Kalimdoru poblíž Durotaru - nové domoviny Orků. Po nějaký čas spolu žili v míru. Jsou však pochybnosti co se stalo příčinou opětovnému vyhlášení války mezi Orkskou Hordnou a lidmi. Další kdo unikli Pohromě bylo království Azeroth, ležící na stejnojmenném kontinentě. Velmi houževnatí obyvatelé tohoto království znovu vybudovali Stormwindskou pevnost spolu s celým městem. Stormwind se tak stal centrem lidské populace v Azerothu.

Orkská Horda

Můžeme konstatovat, že Orkové jsou opravdu bojovný a také velmi kočovný národ. A jejich mentalita se měnila po celou dobu po příchodu do světa Azeroth. Poté co dobyli království Azeroth za První války se přesunuli do Lordaeronu, kde válčili proti Alianci. Tato Druhá válka se jim, ale stala osudnou. Většina Orkské Hordy byla uvězněna v internačních táborech. Náčelník Hordy Thrall - syn Durotanův za pomoci klanu Warsong a jeho náčelníka Groma Hellscrema osvobodil Orky ze zajetí a odplul s nimi do Kalimdoru, kde založil novou domovinu Orků a nazval ji na počest svého otce - Durotar. Vybudoval také velké hlavní město Ogrimmar, které se stalo centrem života nejen Orků, ale také Trollů.

Pohroma a Zapomenutí (The Forgotten)

Když Arthas usedl na Ledový trůn v Northrendu a zároveň tak splynul s králem Litchů, byla již Pohroma rozdělena... na novou Pohromu v čele s Arthasem a na tzv. Zapomenuté v čele s Nemrtvou Lady Sylvanas. Plamenná legie včele s Pány děsu vůbec neměla tyto dvě frakce v lásce, i když někteří z Pánů děsu se přidai na stranu Sylvanas. Když Arthas a jeho Pohroma odpluli do Northrendu, vlády nad Lordaeronem se chopila "čerstvá Nemtvá" elfka Sylvanas. Vytáhla se svojí armádou Nemrtvých elfů z Quel'Thalasu a obsadila Lordaeron a přilehlá království. Pod ruinami Hlavního města Lordaeronu vybudovala Undercity - město nemrtvých a centrum moci Sylvanas a Zapomenutých.

Noční Elfové

V nemalé míře se do Třetí války zapojili také Noční Elfové. Velkou měrou pomohli vyhrát bitvu na hoře Hyjal. Většina území středního a severního Kalimdoru se stala pro přírodu milující Elfy obyvatelná jen zčásti (také diky zničení Stromu Světa). Proto se velká většina z nich stáhla na malý ostrov Kalidar. Mocní Druidové Nočních Elfů vytvořili nový Strom Světa, který nazvali Teldrassil (v překladu Koruna Světa) a v jeho obrovské koruně vytvořili novou domovinu Nočních Elfů. Za centrum Nočních Elfů je považováno město Darnassus, které rovněž leží v Teldrassilu.
________________________________________________
Převzato ze stránky warcraft.bonusweb.cz.